Proč sázet na přírodní materiály v kuchyni a komu se hodí

Rodina, která plánuje kuchyň, často začne fotkou z časopisu: světlé dřevo, kamenná deska, hliněné nádoby a okno do zahrady. Přírodní materiály se opravdu vracejí a v kuchyni mají své místo, jen ne všude a ne bez péče. Dřevo se oškrábe, kámen nasákne, korek změkne vedle dřezu. Příklad jedné domácnosti ukáže, kde se příroda vyplatí a kde je lepší zvolit praktický kompromis.

Rodina, která chce kuchyň jako z lesní chaty

Představte si čtyřčlennou rodinu v panelovém bytě, která mění kuchyň a vaří každý den. Chtějí dřevo, kámen a málo plastu, ale také děti, které rozlijí džus a odloží horký hrnec tam, kde zrovna stojí. Jejich přání je tedy krásné, ale musí obstát v běžném provozu.

Prvním krokem je rozdělit kuchyň na zóny podle zátěže. Nejvíc se namáhá pracovní deska u sporáku a dřezu, podlaha před linkou a stěna za varnou deskou. Skříňky, police a otevřené regály jsou zátěží téměř nedotčené, a právě tam se přírodní materiály dají použít bez obav.

Druhým krokem je upřímně odhadnout, kolik péče domácnost zvládne. Olejování desky dvakrát za rok je pro někoho příjemný rituál, pro jiného zbytečná povinnost. Podle toho se rozhoduje, zda zvolit masiv, nebo raději technický materiál s přírodním vzhledem.

Dřevo na pracovní desce chce olej a rozum

Masivní deska z tvrdého dřeva, například dubu nebo buku, vydrží roky, pokud se pravidelně ošetřuje olejem nebo tvrdým voskem. Povrch pak odpuzuje vodu a drobné škrábance se dají přebrousit. Největším nepřítelem je stojatá voda u dřezu, která tmaví spoje a může dřevo zvlnit.

Kolem dřezu proto dává smysl jiný materiál nebo velmi pečlivé těsnění hran. Kolem varné desky je třeba dodržet odstup a použít podložky, protože horký hrnec dřevo spálí. Řezat přímo na desce lze, ale nože se tupí a povrch se rýhuje, takže prkénko zůstává praktičtější.

Lepenka ani dýha nejsou automaticky horší. Kvalitní vícevrstvá deska se dřevěnou dýhou je stabilnější než masiv a méně pracuje s vlhkostí vzduchu. Pro rodinu z našeho příkladu je rozumným řešením masivní deska na ostrůvku a odolnější materiál u dřezu.

Kámen a keramika snesou horký hrnec, ne každý náraz

Žula patří k nejodolnějším přírodním kamenům na pracovní desku, snese teplo a škrábance. Mramor je krásný, ale citlivý na kyseliny, takže citron nebo ocet na něm zanechají matné skvrny. Většina kamenných desek se proto impregnuje a znovu ošetřuje podle pokynů výrobce.

Keramická dlažba a obklady jsou přírodní v tom smyslu, že vznikají z hlíny vypálené při vysoké teplotě. Nevadí jim voda, mastnota ani žár, proto se hodí za linku i na podlahu. Slabým místem zůstávají spáry, které je nutné vybrat v odolné a snadno čistitelné variantě.

Těžký kámen klade nároky na nosnost skříněk a na přesnou montáž. Hrana desky snadno odštípne při pádu těžkého hrnce. Než se pro kámen rozhodnete, nechte si ukázat vzorek v rozměru, který doma opravdu uvidíte, ne jen malý výřez.

Podlaha a stěny z materiálů, které dobře snášejí vlhko

Do kuchyně se z přírodních podlah nejlépe hodí přírodní linoleum, které se vyrábí z lněného oleje, pryskyřic a dřevité moučky. Je pružné, příjemné na dotek a snáší běžné čištění. Korek tlumí kroky, ale musí mít kvalitní ochranný lak a nesmí zůstat dlouho ve vodě.

Dřevěná podlaha v kuchyni je možná, pokud se vlhkost okamžitě vytírá a povrch je olejovaný nebo lakovaný. Pro vytápěnou podlahu je nutné ověřit, zda daný typ dřeva i skladba podlahy teplo snesou. Zbytečný je spor o to, co je krásnější, protože rozhoduje, kolik vody se na podlahu dostává.

Na stěny se hodí vápenné nebo jílové omítky, které dobře regulují vlhkost, ale za varnou deskou je nahradí sklo nebo dlaždice. Stěnu s mastnotou je totiž nutné pravidelně omývat. Přírodní povrch tak zůstane jen tam, kde se na něj nestříká tuk a pára.

Světlo, barvy a rostliny dotáhnou celek

Přírodní dojem netvoří jen materiály, ale i barvy. Pomáhají zemité odstíny, jako je okr, olivová zeleň, písková šedá nebo cihlová, které se k dřevu a kameni přirozeně hodí. Stačí menší plocha, třeba dvířka nebo zástěra, a zbytek může zůstat světlý.

Rostliny v kuchyni potřebují především světlo a stabilní teplo. Bylinky na okně, jako je bazalka, petržel nebo tymián, se hodí i prakticky, protože je používáte při vaření. V zastíněné kuchyni vydrží spíše tolerantní druhy, třeba zeleněc nebo sansevíerie.

Osvětlení rozhoduje o tom, zda dřevo vypadá teple, nebo nažloutle. Teplejší světlo zvýrazní kresbu dřeva, chladné bílé ji zplošťuje. Nad pracovní plochou je ale nutné světlo dostatečně silné a bez stínů, ať je styl jakýkoli.

Komu se příroda v kuchyni nehodí

Přírodní materiály nejsou ideální pro domácnost, která chce kuchyň jen otřít vlhkým hadrem a nechat na pokoji. Pro rodinu s malými dětmi nebo pronajímaný byt jsou vhodnější odolné laminátové nebo kompaktní desky s dekorem dřeva. Vypadají přijatelně a odpustí zanedbanou údržbu.

Alergici by si měli ověřit, jaké nátěry a oleje se na materiály používají a zda jsou vhodné pro styk s potravinami. U desek, na kterých se krájí, hledejte na výrobku údaj o použití v kontaktu s potravinami. Neznámý lak nebo impregnace může vonět dlouho a podráždit dýchací cesty.

Kompromis bývá nejlepší cesta: přírodní materiál tam, kde ho vidíte a dotýkáte se ho, praktický materiál tam, kde se vařicí voda stříká. Rodina z našeho příkladu skončila u dřevěných polic, keramické zástěry a linolea na podlaze. Kuchyně tak vypadá přírodně a údržba zůstává zvladatelná.

Zdroje

• Státní zdravotní ústav
• Česká obchodní inspekce